Úvod

Než společnost Panasonic uvede na trh nejnovější cestovní kompaktní fotoaparát LUMIX DMC-TZ100, vyslala na ostrov Santorini a další krásná místa v Řecku cestovatele a krajinářského fotografa Marca Crupiho. Jeho úkolem bylo přístroj náležitě otestovat v praxi.

Santorini a jiné krásy Řecka
Jak jste se v Řecku měl a čemu jste se tam věnoval?
Ve fotografii mě zajímá hlavně krajinářská a umělecká tvorba, takže se mi na Santorini pochopitelně ohromně líbilo. Když mě Panasonic vyslal na tuhle cestu, dost mě to pobavilo – pár týdnů předtím jsem večeřel v jedné řecké restauraci a na zdi tam visela právě fotografie ze Santorini. Úplně jsem se zasnil, jaké to tam asi je, jak krásně by se mi tam fotila ta nádherná krajina a malebné vesnice. A musím říci, že mě ten ostrov rozhodně nezklamal. Úžasných výhledů na města a přírodu je tam nepočítaně, zároveň jsem měl ale příležitost s fotoaparátem proniknout do života běžných místních obyvatel.

Jak se z fotografického hlediska Santorini a Řecko obecně liší od vaší domovské Sicílie? Bylo pro vás fotografování v něčem obtížné?
Já si na Santorini i jinde v Řecku připadal jako doma. Je tam hodně podobné světlo i krajina, také lidí vypadají podobně. To pro mě samozřejmě byla velká výhoda – světlo je při fotografování vůbec nejdůležitější ze všeho a vystihnout optimální světlo pro daný typ snímků je nejdůležitější úkol každého fotografa. Kdybych to prostředí neznal, asi bych strávil spoustu času nastavováním nejrůznějších parametrů na fotoaparátu, aby snímky vypadaly co nejlépe, takhle jsem ale mohl využít dosavadních zkušeností a rychle jsem pochopil, jaké nastavení je zapotřebí. A pak jsem se mohl soustředit na další důležité parametry, třeba na ohniskovou vzdálenost nebo kompozici. Nejnáročnější fotografický úkol jsem si stanovil sám – zachytit světoznámou architekturu tak, aby ladila s přírodním prostředím, aby se modré kopule co nejlépe doplňovaly s podobně zbarveným mořem a oblohou.

Jaké tři fotografie z řecké cesty máte nejraději a proč?

Fotoaparát: LUMIX DMC-TZ100 Expoziční čas: 15 s. Clona: f8. ISO: 125

Fotoaparát: LUMIX DMC-TZ100 Expoziční čas: 5 s. Clona: f7,1. ISO: 125

Ze všeho nejraději mám Noční Athény s Akropolí nad městem. Připomíná mi, jak důležitá je naše minulost a historie.

Majestátní Parthenon stojí na strmém kopci a shlíží na obří zářící metropoli pod sebou.

Sami vidíte, že je fotografie dokonale ostrá v celé ploše záběru. Zásluhu na tom má velká hloubka ostrosti a prvotřídní objektiv.

Velkou výhodou nového Lumixu je samozřejmě i objektiv s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti. Z širokoúhlého záběru se během vteřinky stal detailní pohled na vzdálenou Akropoli – a to jsem ještě nebyl na nejdelším ohnisku.

Fotoaparát: LUMIX DMC-TZ100 Expoziční čas: 1,3 s. Clona: f5. ISO: 125

Fotoaparát: LUMIX DMC-TZ100 Expoziční čas: 1/640 s. Clona: f3,5. ISO: 200

Mým druhým nejoblíbenějším snímkem je Santorini při západu slunce. Pohled na zapadající slunce z městečka Oía je nezapomenutelný zážitek, zlatavé paprsky nádherně hladí bílé budovy.

Chtěl jsem tu nádheru zachytit ve fotografiích celou, aby si tu fantastickou scénu mohli vychutnat i ostatní.

Spojil jsem dohromady dva různé snímky pořízené různou technikou ze dvou různých míst a výsledek mi udělal velkou radost. Nestává se každý den, že by zpracování v počítači vedlo k takhle povedeným fotografiím, pokud snímky nepocházejí ze zrcadlovky.

Fotoaparát: LUMIX DMC-TZ100 Expoziční čas: 1/250 s. Clona: f8. ISO: 400

A v neposlední řadě je tu Rybář nahazující síť, další moje oblíbená fotografie, která pro mě má hodně velký emocionální význam – k moři mám odjakživa hluboký vztah.

Ta scéna mi připomíná vlastní dětství. Dědeček byl rybář a z rybářského prostředí pochází i některé z mých nejlepších fotografií.

K tomuhle záběru mi pomohla funkce 4K PHOTO – díky ní se na fotografii objevil dokonale přesný okamžik nahození sítě. Funguje to jednoduše a výborně – fotograf natáčí videozáznam a jednotlivá okénka se ukládají jako samostatné snímky.

Rady a tipy

Máte nějakou radu, jak fotografovat snímky profesionální kvality pomocí kompaktního přístroje?
Ať už fotografujete čímkoli, nesmírně záleží na dobré kompozici. Před stiskem spouště je dobré se zamyslet, jak by scéna v záběru mohla vypadat nejlépe – zkoušejte různé, klidně i hodně neobvyklé úhly záběru. I malý posun může mít na výsledný snímek velký vliv.

Jak obyčejný amatér pozná, že před sebou má skvělou fotografickou příležitost?
Jak prohlásil Eugene Smith: „K čemu je obří hloubka ostrosti, když chybí hloubka prožitku?“

Pevně věřím, že si příležitost vytváří fotograf sám – všechno záleží na tom, jak se mu povede scénu před sebou zachytit a vystihnout.

Co byste poradil začínajícím uživatelům, kteří dosud neopustili jednoduchý automatický režim, ale rádi by vyzkoušeli manuální nastavení?
Doporučil bych poloautomatické režimy, v nichž fotograf ručně nastaví jeden ze základních parametrů a automatika fotoaparátu dopočítá ty ostatní. V dobrém světle například často fotografuji v režimu priority času (označuje ho písmeno S), v němž se ručně nastavuje expoziční čas. Naopak při fotografování krajiny ze stativu, kde mi na délce expozice tolik nezáleží, pracuji v režimu priority clony (označuje ho písmeno A). A ve slabém světle nebo při fotografování objektů v pohybu používám většinou manuální expoziční režim, kde si vše nastavuji sám podle potřeby.

Není samozřejmě špatné využít průvodce přímo ve fotoaparátu, který uživatele základním nastavením provede, ale nejvíc se naučíte, když vyrazíte s fotoaparátem do terénu. Cvičit, cvičit, cvičit, to je moje rada.